Mistr secese Alfons Mucha

Nečmárej zas po té zdi! Co z tebe proboha bude?

Ne, opravdu nevím, zda malý Alfons doma tuto větu slyšel, ale kdo by se divil, kdyby tehdy v Ivančicích skutečně zazněla? Jako entrée jeho života by byla víc než výstižná, co myslíte? Zatímco tato ranná tvorba – pokud tedy vůbec kdy vznikla – světu zachována nezůstala, ta pozdější již naštěstí objevena a doceněna byla. Záběr Muchovy tvorby, kterou můžete obdivovat i na našich šálcích a hrnečcích, je opravdu široký, věnoval se knižním ilustracím, tvorbě propagačních plakátů, navrhl pro nově vzniklý stát poštovní známky... A možná poněkud překvapivě to byl právě plakát, který stál v roce 1894 u zlomu jeho kariéry. Žádost o plakát k divadelní hře Gismonda dostal Mucha na poslední chvíli, přesto byl výsledek jeho práce přijat s nadšením a vynesl mu dokonce šestiletou smlouvu s divadlem Théâtre de la Renaissance, kde se kromě plakátů věnoval i návrhům výprav a kostýmů a spolupracoval na režii představení.

Mucha hojně cestoval, zkoušku z figurálního malířství skládal v Mnichově, přesídlil do Paříže, působil ve Vídni, procestoval Španělsko, navštívil Balkán, vystavoval v Praze, vždy se ale vracel do rodných Ivančic. V hlavě dlouho nosil nápad na vytvoření Slovanské epopeje, na jejíž vytvoření si hodlal vydělat až v Americe. Plán sice nevyšel podle představ, přesto cesta zbytečná nebyla – za velkou louží nakonec našel mecenáše v osobě Charlese R. Crana. Epopej začala vznikat na zámku Zbiroh, kde si pro její vytvoření pronajal sál se skleněnou střechou. Na ni chtěl později navázat dalším dílem, které mělo její rámec ještě vysoce převýšit – oslovit v něm nechtěl "jen" národ, nýbrž celé lidstvo. Ke trojici velkoformátových obrazů Věk rozumu, Věk moudrosti a Věk lásky stihl ještě vytvořit první skici, ale fašistická okupace jeho další plány bohužel zrušila. Zatímco z výslechu gestapa se ještě vrátil, několik měsíců poté - uprostřed července 1939 Alfons Mucha zemřel na zápal plic. Pochován je na Slavíně Vyšehradského hřbitova.